Vlastní životopis |
12. 1. 1870 v Rousínově u Rakovníka - 25. 9. 1924 v Senomatech v rodném kraji In the world known as Carl (Karl) Burrian Dopis z r. 1909 adresovaný redaktoru časopisu "Smetana" A. Rektorysovi na jeho žádost o mistrova biografická data) Velectěný pane redaktore, Představuji se jako spíše pověstný než proslavený syn českého národa: Karel Burian, nar. 12. ledna 1870 v Rousinově u Rakovníka, jehož jsem dnes majitelem a jejž jsem svému dědovi, starci 92letému, dal k dispozici až do smrti. Nedám-li si na svůj rodný domek jednou desku sám, toť vězte, že jsem vlastně po celou svou kariéru reklamě nerozuměl... Do školy jsem chodil v Rakovníce, učitelem mým mezi jinými byl hudebník na slovo vzatý, Váš bývalý spolupracovník Karel Hůlka, řídící v Kněževsi, dále Z. Winter a Dom. Čipera. Studoval jsem na akademickém gymnasiu v Praze, absolvoval r. 1889 (od počátku až do konce jako primus). Na to jsem šel k právům. Srdce mne k nim netáhlo. Ale chudý student má zlatou volbu. Křižovníci a Strahováci se o mne ucházeli, jednak jako o výtečného studenta, jednak pro mé hudební a zpěvní vlohy. Však je to také "něco", když pan páter krásně dovede zazpívat "Oremus" a nechrochtá jako žába v rybníce. Intervencí pana Zdenka Babora, člena orchestru Národního divadla, dostal jsem se k učiteli Wallersteinovi, který tehdy v Praze začínal, a ten mě přijal za solistu do Majzlovy synagogy. Z vydělaných peněz v synagoze platil jsem hodiny dávané mi starým mistrem, člověkem ryzím a nezištným. Chudák je dnes mrtev. Čest jeho paměti! On dovedl mi to zaříditi vždy tak, že jsem v synagoze vydělal více, než mě stály jeho hodiny. Z českých učitelů neujal se mne nikdo: ptali se po penězích!... Dělal jsem pokroky a v roce 91. jsem vystoupil u brněnského divadla jako Jeník, 28. září a 29. jako Dalibor. Brněnské divadlo zkrachovalo, a mně nezbyla než - cizina. Reval, Cáchy, Kolín n. Rýnem, Hannover, král. opera, Hamburk, Praha, Pešť, Drážďany sledovaly. Hezká řada - ale přirozený vývoj! Tajemství mých úspěchů! Z Drážďan se mi otevřel svět. Všecka velká divadla ucházela se o mé hry pohostinské a nedovedu pověděti, zdali jsem u nějakého velkého divadla nezpíval. Cizina se brzo dostavila: Paříž, Brusel, Londýn a - Amerika, kde zpívám tři měsíce každoročně. Velkou řadu partií jsem kreoval, nejdůležitější: premiéru "Tristana" v Pešti, Heroda v "Salome": Drážďany, New-York, Paříž. Za svůj výkon jsem jmenován francouzským důstojníkem. Louis Schneider v "Gil Blas" psal: Burianův Herodes je obraz od Goye! V Bayreutu jsem zpíval Parsifala, v Mnichově (Prinzregententheater) všecky velké partie Wagnerovské. Tristan, Tannhäuser, Siegfried jsou úhelné kameny mého repertoiru a mé - kariéry, ale i čisté lyriky a lehkou operu francouzskou čítám k svým rolím parádním: Fra Diavolo! Jsem majitelem 8 řádů a trojí pěvec komorní. Ve Vídni jsem zpíval předloni (r. 1908) 15kráte jako host, v Tristanu a Otellu přímo sensačně. V Pešti zpívám každoročně; od doby "smíru" též v Praze co rok. Od Destinnové se liším tím, že jsem "neřádným" t.j. "nečestným" členem divadla Národního - doch "ich grolle nicht"...! Můj repertoir, pokud paměť stačí... 1. Česká opera: Dalibor, Lukáš (Hubička), Jeník, Ctirad (Šárka), Jaroměr (Pád Arkuna), princ (Rusalka), Kozina (Psohlavci), Vojtěch (Starý ženich), Vojtěch (V studni) 2. Ruská opera: Život za cara (Glinka), Lenski (Oněgin). 3. Německá opera: Lohengrin, Tannhäuser, Erik (Bludný Holanďan), Loge (Rheingold), Siegmund, Siegfried, starší Siegfried (Götterdämmerung), Tristian, Stolzing (Mistři pěvci norimbeští), Parsifal, Walter v. d. Vogelweide (Tanhäuser), Pylades (Ifigenie v Tauridě), Belmonte (Únos ze Serailu), Tamino (Kouzelná flétna), Ottavio (don Juan), Florestan (Fldelio), Domácí vojna (Schubert), Abu Hassan (Weber), Max (Čarostřelec), Adolar (Eryanthe), Jessonda (Spohr), Ivanhoe (Templář a židovka), Konrád (Hans Heiling), Gomez (Nocleh v Granadě), Stradella (Flotow), Mavoglio (Stradella), Lyonel (Marta), Fenton (Vaselé ženy Windsorské), Assad (královna ze Sáby), Eduard Plummeer (Domácí cvrček), Folkunger (Kreutschmer), Barfüssele (Heuberger), Matthias Freudhofer (Muž s evangeliem), Kienzl, Odysseův návrat (obě tenorová partie), Kirké, Odysseova smrt (Bungert), Herodes (Salome). 4. Vlašská opera: Radames (Aida), Otello (Verdi), Cassio (Otello), Alfred (Traviata), vévoda (Rigoletto), Richard (Maškarní ples), Manrico (Troubadour), Fenton (Falstaff); Arnold (Tell), Almaviva (Lazebník sevilský), Canio (Komedianti), Turiddu (Cavalleria rusticana), des Grieux (Pucinni, Manon), Rodolfo (Bohema), Mario (Tosca), Ipanov (Fedora). 5. Francouzská opera: Robert ďábel, Raul (Hugenotti), Prorok, Vasco de Gama (Afričanka), José (Carmen), Vilém Meister (Mignon), Faust, Romeo (Gounod), Hoffmann (Povídky), Orfeus v podsvětí, Fra Diavolo (Auber), Masaniello (Němá z Portici) Černé domino (Auber), George Brown (Bílá paní), Faustovo prokletí (Belioz), Eleazar (Židovka), Werther (Massenet), des Grieux (Manon Massenet). Mimo to ještě další: Tichá ves , Elsi, Vicomte z Létorieru, Aglaja, Amen, Královna víl, Lootse, Žebračka u Pont des Arts, Hiob, Nero (Manén) a operety: Zvonky Kornevilské, Únos Sabinek. Paměť mě opouští jako starého Hynka... Povážíte-li, že kromě toho mám celou řadu partií ve dvou, třech jazycích studovánu a že jsem kromě toho mnohé se neupamatoval při tak velkém materiálu, tož sahá můj repertoir daleko přes 100! Jste spokojen? Was lange währt wird gut. Srdečně zdraví Váš Karel Burian | |
Karel Burian by Boris Klepal is licensed under a Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-No Derivative Works 3.0 Unported License. Literatura: Burian K.: Paměti (čas. Smetana, Praha, ročníky 1911 - 1912); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Graf. ústav L. Beneše, Český Brod, 193?); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Fr. A. Urbánek a synové, Praha, 1933); Burian E. F.: Karel Burian (Praha 1948); Novotný A.: Pěvecký portrét (Supraphon, Praha 1974); Wenig J.: Ema Destinová - Karel Burian (Supraphon, Praha, 1960); Nejedlý Z.: Dějiny opery Národního divadla I.-II. (Praha, 1949); Rektorys A.: Naši operní pěvci, (Praha 1958); Černý J.: Osmý den (čas. Reflex, Praha, 6. 3. 2003)
Texty Karla Buriana a Zdeňka Nejedlého jsou kráceny a ponechány bez jazykové úpravy. |