Vlastní životopis
PAMĚTI (úryvky)
Brno - první kapelník
Estonsko - Reval
Lipsko - Staegemann
Tři sezóny na Rýnu
Hannover - Hamburk
GALERIE
Nahrávky, fotky
O JINÝCH (úryvky)
Toscanini
Mahler
J. ČERNÝ O K. B.
Reflex, 6. 3. 2003
ZD. NEJEDLÝ O K. B.
(úryvky z Dějin opery ND)
1899-1900
1900-1901
1910
1911
Tři velké postavy
Burian - Destinnová
12. 1. 1870 v Rousínově u Rakovníka - 25. 9. 1924 v Senomatech v rodném kraji
In the world known as Carl (Karl) Burrian
...I to tedy byly daleko ne pohostinské hry v obvyklém smyslu, i to bylo zjevení velikého a českého umění na scéně Národního divadla. Ano šlo do organismu české opery ještě hloub než Destinnová: Dalibor, Lukáš, Kozina byli tři velmi podstatné typy české opery vůbec. I podobnosti však tu byly s Destinnovou veliké: tu i tam česká opera, Wagner a módní románská opera. Jen Burian byl ve všem dramatičtější prudší, ale Destinnová zato zase pěvecky vyrovnanější. Hlasově bohatší Burian, ale zase ne s těmi jemnými pianissimy, jež měla Destinnová. A tak i po jiných stránkách bylo by možno oba tyto mistry srovnávat i zase rozlišovat. Hlavní však bylo, že oba ukazovali, kam až české pěvecké umění může dospět a kam by také mělo dospět. To bylo poučení a povzbuzení, jež přinášeli oba. A bylo velkým ziskem, že Destinnová v tom nezůstala sama, že po ní hned přišel Burian. Tím více byla podtržena možnost takového českého umění, když ne jeden, ale i druhý pěvec mohl takto vyspět. Proč tedy ne i třetí, čtvrtý? I na domácí pěvce mělo to tehdy dalekosáhlý vliv, a právem proto v těch hrách vidíme nikoli episody, nýbrž etapy v historii české opery na Národním divadle. A ovšem i vyvrcholení tehdejších tam operních představení. Opera národního divadla stanula jimi na výši, nad niž větší nemohl si jistě nikdo ani představit.
A bolí-li dnes na tom něco, je to jen jedno: že pro všední, nic nad obyčejné využívání se povznášející vypočítavost pohostinských her u divadelní správy, nikdy se nestalo, aby oba tito naši velicí zpěváci zpívali najednou, oba v témž představení, ač po tom všechno zrovna volalo, neboť ukazovali tu své umění namnoze v týchž kusech. A lze si dnes představit, jaká by to bývala představení! Jaký "Dalibor", kde by Burian zpíval Dalibora a Destinnová Miladu, jaký "Tannhäuser", kda by Burian byl Tannhäuser a Destinnová Alžběta. A i jaká "Carmen" by to bývala, v níž by Destinnová zpívala Carmen a Burian Dona José! Na celém světě nebylo tehdy nikde představení, jaká by byla mohla být tato představení u nás. Ale místo toho jsme musili jen v paměti skládat výkony obou mistrů k sobě, jen v paměti si přimyšlovat k jednomu druhého, v témž díle a na téže scéně. A to jen proto, že technika pohostinských her, alespoň velikých, žádá, aby každý takový pěvec byl exponován sám a i příjem divadla aby byl z každého zvláště. Jakou korunou však, vyvrcholením celé naší opery to mohlo být, kdyby se divadlo bylo dovedlo nad to povznést. Za sto let se nevrátí možnost ukázat českou operu pěvecky na této výši, v tomto ne dobrém, výtečném, ale geniálním podání.
Foto: Ema Destinnová
Karel Burian by Boris Klepal is licensed under a Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-No Derivative Works 3.0 Unported License.
Literatura: Burian K.: Paměti (čas. Smetana, Praha, ročníky 1911 - 1912); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Graf. ústav L. Beneše, Český Brod, 193?); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Fr. A. Urbánek a synové, Praha, 1933); Burian E. F.: Karel Burian (Praha 1948); Novotný A.: Pěvecký portrét (Supraphon, Praha 1974); Wenig J.: Ema Destinová - Karel Burian (Supraphon, Praha, 1960); Nejedlý Z.: Dějiny opery Národního divadla I.-II. (Praha, 1949); Rektorys A.: Naši operní pěvci, (Praha 1958); Černý J.: Osmý den (čas. Reflex, Praha, 6. 3. 2003)
Texty Karla Buriana a Zdeňka Nejedlého jsou kráceny a ponechány bez jazykové úpravy.
Realizace a redakce: Boris Klepal,
poděkování za poskytnutí a opsání části materiálů: Miloši Klepalovi a Aleně Kedrové.
Dotazy, informace, reakce