Vlastní životopis |
12. 1. 1870 v Rousínově u Rakovníka - 25. 9. 1924 v Senomatech v rodném kraji In the world known as Carl (Karl) Burrian Jako učeň znal jsem jediné: Jurae ad verba magistri. Vycházející umělec nezatlačil nikdy filologa, a později pomohl filolog umělci na nohy... (Wagner!). Jako učeň neznal jsem míry a sebeovládání. Brno, Reval a – Lipsko – nesmírný skok! Jeník z divadla „Pod lipami" do dvorní opery – nesmírný skok! Umění nezná skoků... A má tři léta na Rýně vyrovnala, co jsem ve svém sobězdání chtěl přeskočit. Tam byla půda čisté práce, plná utrpení, ústrků, pochyb a nadějí. Vytloukl jem si z hlavy Lipska a Berlíny, a jak mi bylo dobře v Cáchách! To malé staré divadlo, s antickým sloupovím, nezapomenutelné! Ten malý starý ředitel Ernst, jenž jako správce dvorní opery berlínské kdysi lepší časy viděl – nezapomenutelný!... ...Takoví dva chlapíci (Goetze a Birrenkoven – pozn. red.) byli moji předchůdci v Kolíně a ze mne, třiadvacetiletého jinocha, chtěl Hoffmann udělati třetího a to přes noc. Lyonel, Maurice, Raoul, Arnold a podobná „literatura" měla ze mne vypěstovat commis voyageura, jako jím byl Goetze. Na štěstí a vzdor hlasovým přednostem nebylo mé pěvecké umění ještě na tom stupni, aby drželo rovnováhu několika skvělým vysokým tónům; ty byly prozatím můj celý výzbroj. Zůstal jsem tudíž skromným členem ensemblovým a pilně sledoval, kde by se dalo co naučit a – odkoukat... Dva zjevy neobyčejně upoutaly zcela mé všecky snahy: slavná dramatická pěvkyně Moran-Oldenová, a znamenitý mistr zpěvu, tenor Kalisch, manžel proslavenější své choti: Lilli Lehmanové. Byla-li Moran-Oldenová vzorem po stránce dramatické, tož byl to Kalisch po stránce technické. Jak tento umělec svůj od přírody chudě vypravený orgán ovládal, o tom by se dala psát kniha! Ze suchého, vzdorného, nepoddajného instrumentu dovedl on – jen a jen svou technikou – vyloudit tóny takové krásy a tak bohatých nuancí, že je do dnes slyším... Kdo od Kalische slyšel Eleazarovu modlitbu, počátkem druhého aktu „Všemocný, pohleď s výše" v nenapodobitelném mezza-voce, a pak ve čtvrtém velkou arii se strettou, ten může nad dnešními „c" atléty s úsměvem pokrčit rameny!... Kalisch dovedl všecko; Kalisch nebyl specialistou. Caruso je Pucciniovec, Bonci je Donizettiovec, Slezák je Meyerbeerovec, Knote Wagnerovec, - Kalisch dovedl všecko! Jeho kletbou byl jeho orgán, z něhož by ku př. Caruso nevykřesal ani to své: Ridi, Pagliaccio!... ...Jestli jsem se od divadelního umělce kdy co naučil, tož od Kalische daleko nejvíce; a má kariera, která se mi z Kolína rychle otevřela, dokazuje, že jsem byl pilným a obratným žákem, jenž během dvou let to dovedl tak daleko, že v Hamburku se svým kolínským mistrem úspěšně alternoval ve všech skoro partiích. V New Yorku, leden 1912, foto: K. B. v opeře Hugenoti | |
Karel Burian by Boris Klepal is licensed under a Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-No Derivative Works 3.0 Unported License. Literatura: Burian K.: Paměti (čas. Smetana, Praha, ročníky 1911 - 1912); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Graf. ústav L. Beneše, Český Brod, 193?); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Fr. A. Urbánek a synové, Praha, 1933); Burian E. F.: Karel Burian (Praha 1948); Novotný A.: Pěvecký portrét (Supraphon, Praha 1974); Wenig J.: Ema Destinová - Karel Burian (Supraphon, Praha, 1960); Nejedlý Z.: Dějiny opery Národního divadla I.-II. (Praha, 1949); Rektorys A.: Naši operní pěvci, (Praha 1958); Černý J.: Osmý den (čas. Reflex, Praha, 6. 3. 2003)
Texty Karla Buriana a Zdeňka Nejedlého jsou kráceny a ponechány bez jazykové úpravy. |