Vlastní životopis
PAMĚTI (úryvky)
Brno - první kapelník
Estonsko - Reval
Lipsko - Staegemann
Tři sezóny na Rýnu
Hannover - Hamburk
GALERIE
Nahrávky, fotky
O JINÝCH (úryvky)
Toscanini
Mahler
J. ČERNÝ O K. B.
Reflex, 6. 3. 2003
ZD. NEJEDLÝ O K. B.
(úryvky z Dějin opery ND)
1899-1900
1900-1901
1910
1911
Tři velké postavy
Burian - Destinnová
12. 1. 1870 v Rousínově u Rakovníka - 25. 9. 1924 v Senomatech v rodném kraji
In the world known as Carl (Karl) Burrian
Můj první kapelník je mrtev! František Jílek! (František Jílek kapelník Národního divadla a skladatel, zemřel 25. Ledna 1911.) Je pro mne na čase, psáti "Paměti". Poněkud brzo, neboť jsem v letech nejlepších, a hlavní úloha na nás čeká, bez jejíhož povedení bychom neradi na odpočinek. Na české opeře bych ještě rád kreoval Prsten Nibelungův, Parsifala a - Tristana, čímž bych svou kariéru přímo ideálně korunoval a poněkud interessantněji, nežli tím nějakým "představením na rozloučenou …"
Takové myšlenky se mi rojí hlavou nad zprávou, že Jílek je mrtev. S ním jsem přišel do svého prvního engagementu v Brně a k němu poutají mě mé drahé vzpomínky "aus der Drangperiode". Za ředitele V. Hübnera, později Chmelenského, byl to znamenitý ensemble, jenž se v Brně sešel, a mnohá význačná jména dnešního jeviště Národního byla tehdá ozdobou mladého ústavu brněnského. Jan Vávra, Želenský, Šír, Ryšavá, Hübnerová - hrdá jména! Písatel těchto řádek aspoň "jako host" se může počítati mezi ně…! Někteří záhy odešli: Imnemann, znamenitý Gabriel, Jílek… Ten byl ovšem tenkrát jiný, než ho poznalo divadlo Národní a než jsem ho shledal já při svých hrách pohostinských. Tenkrát ovšem mladý muž neobyčejné energie, poněkud tvrdý, ale vzácně poctivý byl v pravdě a ne tak zvaným "chéfem" mladé opery brněnské. Všecku práci uměleckou i kancelářskou, opery se týkající, prováděl sám, nedal za sebe studovati ani noty, ač měl pomocníků po ruce dosti, a zodpovídal za vše. Jeho představení byla přímo vzorná a od jeho dob nevidělo Brno něco podobného. Ač nebyl v klavírním "bouchání" trychtýřových zkoušek "sálových" žádným zvláštním rekem (později méně), tož byla jeho nastudování nevšední přesnosti, veskrze čistě hudební a - slohová. Ostatně - slyšeli jste někdy hrát při zkouškách u klavíru Hanuše Richtera? Schucha? To jako z části na omluvu, z části za důvod, že klavírní virtuosové ještě dávno nemusejí býti dobrými kapelníky… Ale Jílek sliboval tehdy státi se jedním z prvních, a nedosáhl-li svého cíle, bylo to osudem. Znamenitý ensemble brněnský skrachoval, rozprchl se do všech končin světa, a Jílkovi nezbylo nic, než strčit taktovku, již tak miloval, do kapsy, někdy si zadirigovat s krvácejícím srdcem doma do vzduchu a - chodit do školy…
...My tenkráte začali v Brně s "Prodanou" a "Daliborem"; to byly moje první dvě úlohy, a dva dny po sobě. V pravdě nemálo pro vychrtlého právníka ze čtvrtého semestru, na němž klepaly kosti jako v "danse macabre", a jehož duši sžíraly pochybnosti, zda-li nebude jednou osudného kroku litovat, jenž ho z positivně úspěšné školní síně zavedl na pochybná, ošemetně nejistá prkna divadelní. Hlas nebo hlásek zde byl, ale také hubený (jako jeho mladý majitel), ale ten se "vycpat" nedal. Vata dělala svou povinnost a vážila snad víc, než nejtenčí ze všech Daliborů… Ale co zde bylo, to byla hubenost a nadšení, illuse, velké cíle, nepoddajnost -a ty vyvážily všecky nedostatky… A záhy se dostavily úspěchy a 70 zl. měsíčních nebylo k zahození pro sběhlého právníka, jenž se protloukal kondicemi a denně běhal z Ostruhové ulice na Poříč za měsíční pětku a každodenní sklenici kávy… Kolik let byl bych ještě prostudoval nebo protrpěl, než bych těch 70 zl. byl si vydělal na dráze právnické? - Ovšem mohla sklapnouti, a myslím-li dnes zpět, byla to přece jen odvážlivá sázka, kterou bych si dnes rozmyslel a kterou lze omluvit jenom mládím anebo v nitru zakotveným posvěcením k umění, jehož nejsme si vědomi a kterému neodoláme.
V New Yorku, 15. února 1911, foto: K. B. jako Dalibor
Karel Burian by Boris Klepal is licensed under a Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-No Derivative Works 3.0 Unported License.
Literatura: Burian K.: Paměti (čas. Smetana, Praha, ročníky 1911 - 1912); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Graf. ústav L. Beneše, Český Brod, 193?); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Fr. A. Urbánek a synové, Praha, 1933); Burian E. F.: Karel Burian (Praha 1948); Novotný A.: Pěvecký portrét (Supraphon, Praha 1974); Wenig J.: Ema Destinová - Karel Burian (Supraphon, Praha, 1960); Nejedlý Z.: Dějiny opery Národního divadla I.-II. (Praha, 1949); Rektorys A.: Naši operní pěvci, (Praha 1958); Černý J.: Osmý den (čas. Reflex, Praha, 6. 3. 2003)
Texty Karla Buriana a Zdeňka Nejedlého jsou kráceny a ponechány bez jazykové úpravy.
Realizace a redakce: Boris Klepal,
poděkování za poskytnutí a opsání části materiálů: Miloši Klepalovi a Aleně Kedrové.
Dotazy, informace, reakce