Vlastní životopis |
12. 1. 1870 v Rousínově u Rakovníka - 25. 9. 1924 v Senomatech v rodném kraji In the world known as Carl (Karl) Burrian "Honíme se za sebou dlouhá léta," řekl ke mně Mahler, když jsem po prvé za jeho vedení zpíval v Newyorku Siegfrieda, direktně z lodě na jeviště přivlečen. Burgstaller – bayreuthský Siegfried – byl hlasově nemocen. "A tady v Americe se potkáváme," dodal Mahler. "Agent Minkus z Vídně byl u vás osm dní v Drážďanech, aby vás pro vídeňskou dvorní operu získal, já učinil koncesse nejkrajnější. Seebach nechtěl o ničem vědět, poněvadž mě nenávidí. Proč, ví Bůh. A tak jsme se nesešli. A lituji toho v zájmu vídeňské opery, když jsem vás dnes jako Siegfrieda poznal." Jak jsem se těšil jeho slovy, dovede si každý představit. Možná, že je myslel do opravdy. A když později Knote, můj mnichovský kollega, ve všech novinách světa dal reprodukovati slova Mahlerova o svém (Knotově) Tristanu, jako by mu nikde nebylo rovna, pak ovšem mně bylo, jako by mnou zbožňovaný mistr-skladatel si mne byl pořádně "dobral". A to on uměl! Nesmím opomenouti, že vídeňský Schmedes na toto prohlášení Mahlerovo o Knotově Tristanu napsal zemřelému "einen geharnischten Brief", v kterém Mahlerovi činil předhůzky, že totéž vysvědčení, co on dal Knotovi, už dávno vydal o Schmedesovi!... Nechci tím říci, že byl Mahler neupřímný, nebo snad dokonce frázista. Byl umělec věčných a věčně nových impressí. Dnes byl, - anebo se mu aspoň zdál – Schmedes, zítra Knote, pozítří já umělcem, jenž mu nejlépe odpovídá, s nímž dosahuje sněných uměleckých met. A když se vyspal po takovém nadšení, pochyboval o sobě a o všech, kdož s ním včera ten boj bojovali a snad i vybojovali... ...Nechci tím říci, že byl Mahler neupřímný. Možná, že mu to druhý den bylo líto... Mahler byl největší dirigent-paedagog. Zkoušky solové, ensemblové, jevišťové – ač přes síly jdoucí – byly vždy událostí. Pamatuji se, že zkoušel také introdukci ke II. jednání "Fidelia" v Newyorce tak dlouho, až jsme se ku zdvižení opony vůbec nedostali! Ale jak! Seděl jsem uvázán na kameni v okovech a nepocítil vězení... Nadostal jsem se k tónu po dvě hodiny a byl jsem unesen i sklíčen. Kde je ten Florestan, jenž by po Mahlerově úvodu II. jednání dovedl vokálně pokračovati, aniž by dílo dirigentovo porušil?... A tak jsem byl rád, že jsem nemusel ani začít. Mahler byl Aetna. I když byl na venek klidný – což bylo málo kdy – vřel uvnitř stále, ve věčných změnách. Proto byl – jako operní dirigent – nejdificilnější ze všech. Když se vyzkoušelo všechno minuciésně, a každý všecko odvážil na lékárnických vážkách, až byl mistr aspoň zdánlivě spokojen, - pak to bylo večer jinak! Mahlerovi napadlo u pultu večer víc, než mu za tři neděle mohlo napadnout ve zkušební síni... A to byla jeho nejgeniálnější "chyba"! Jiným nenapadne každou chvíli – nic...! ...To bylo u Wagnera. Nikdy u Smetany! Ať se veřejnost nemate zmatením pojmů! Mahler byl na české půdě zrozen, nebyl však nikdy Čech, natož pak český umělec. Ten měl z Kaliště k Smetanovi jako k severnímu pólu. Ať to dozná Destinnová bez vyzvání, byla-li to "Prodaná", jež se Američanům pod Mahlerem tolik líbila? Myslel to Mahler upřímně s dílem našeho velikána? Dělal sotisy? Že přeinstrumentovával neberu za zlé. Beethoven si to musel také dát líbit. Ale věci rytmu nás zarážely, extempore, punktace, falešné noty, na něž si Mahler "takto" nepotrpěl, vložené "šlágry", jak kterému pěvci "ležely", strhování Smetanovy skromné komiky, bez nároků, do rázu "princezny Trebizondské", přeložení ouvertury před II. jednání, to byly o-a-povážlivosti! Dovedu si představit podle toho vídeňského "Dalibora" a nedivím se, že ho vůbec nedávají. ... Od Filharmoniků také někdy zašel k nám do opery, když už přestal být kapelníkem v Metropolitan. Táhlo ho tam, ať chtěl nebo ne, táhnul ho – Toscanini. Při zkouškách na Verdiova "Falstaffa" vídal jsem Mahlera seděti v parteru dlouhé hodiny. Při Tristanu večer – tehdy jsem ho viděl naposled! – stál v kulise na scéně. Tenkrát, jako by mi ho bylo líto bývalo. Nevěděl jsem, proč. Snad on litoval mne, když jsem ležel jako Tristan v horečném zápasu o věčnou noc... On, mistr, už jí propadl, jeho Umění jí na věky přemohlo! Mahler byl největší komponista naší doby, a na jeho potenci nestačí deset "Kavalírů s růží". A jaký byl dirigent, o tom dnes nemám pravého pojmu, to jsem vám shora vylíčil; ale jedno dává Felixi Adlerovi skoro za pravdu: Mahlera nenáviděl – Toscanini...! v Senomatech, 30. máje 1911, foto: Gustav Mahler (vlevo) a K. B. jako Siegfried | |
Karel Burian by Boris Klepal is licensed under a Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-No Derivative Works 3.0 Unported License. Literatura: Burian K.: Paměti (čas. Smetana, Praha, ročníky 1911 - 1912); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Graf. ústav L. Beneše, Český Brod, 193?); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Fr. A. Urbánek a synové, Praha, 1933); Burian E. F.: Karel Burian (Praha 1948); Novotný A.: Pěvecký portrét (Supraphon, Praha 1974); Wenig J.: Ema Destinová - Karel Burian (Supraphon, Praha, 1960); Nejedlý Z.: Dějiny opery Národního divadla I.-II. (Praha, 1949); Rektorys A.: Naši operní pěvci, (Praha 1958); Černý J.: Osmý den (čas. Reflex, Praha, 6. 3. 2003)
Texty Karla Buriana a Zdeňka Nejedlého jsou kráceny a ponechány bez jazykové úpravy. |