Vlastní životopis |
12. 1. 1870 v Rousínově u Rakovníka - 25. 9. 1924 v Senomatech v rodném kraji In the world known as Carl (Karl) Burrian Goetze se ze mne nestal tam na Rýně, jako mi vše virtuosní a šablonovité do duše je protivno. A těch věčných Troubadourů, Lyonelů, Raoulů měl jsem také dost. Ta jejich tajemství nejsou nevyzpytatelná a jejích problémy – abych se nesmál! – dají se třemi zdravými smysly (víc jich tenoři beztak nemívají), pochopiti. Má touha po boji, má nespokojenost se mnou samým vedla mne k novým činům v prostředí dosud nedobytém. Z městského divadla na královskou operu. To už tenkrát něco znamenalo. Královská opera, a k tomu v Hannoveru, v tom slavně historickém v divadelní kronice. To budou v Praze koukat! Čerta mohl jsem vědět, že v Praze nikdy „nekoukají", kdybys byl třeba komorním pěvcem sv. Cecílie v nebeském ráji... Kdybys něco znamenal, proléto, byl bys „hu nás". Co „něco" je, je u Národního a basta! Stará melodie, zpívá se jako: Po řece Vltavě plave krokodil... ...Myslím, dobrého přespříliš bylo kdysi v starém Hannovru a všemu vsadil korunu genius Hanuše z Büllowů! Ten obr ducha, Goliath espritu v davidovském těle! Ač neměl zrovna na růžích ustláno u svého pana intendanta z Bronsartů (tuším) a každou píď svého umění vybojovávat musil násilím proti sobězdání a temnotám Jeho Osvícenosti, přece vykonal Büllow pro Hannover tolik, že z toho žijí a tyjí dosud, když jinak ze všeho zbyly dnes jen stíny a mátohy... ...Hannoverský pan intendant těšil se nesmírné přízni německého císaře. Pro své dobré vtipy a anekdoty, pro své zpátečnictví a názory v oboru umění dramatického, a svůj „on dit" – původ... Císař německý, jak známo, nemiloval nikdy Wagnera, Strausse ještě méně. Vzdor Straussovu Kaisermarši!... Tak mohlo se stát, že intendant opery Královské, jež je podřízena berlínské svrchovanosti, dovedl a směl nedávati tetralogii a Mistry pěvce plných devět let ve městě, jakým je Hannover. Za to však kvetl Troubadour, Hugenotti, Jessonda, Lucia a – Bajazzo, jenž se „smál" (Ridi, Pagliaccio!) každý týden jednou... ...Abych v té poušti a suchopáru nezašel, skytla se mi šťastnou náhodou příležitost, v sousedních Brémách si vynahraditi, co mi v Hannovru bylo odpíráno. Mezi sezónou ochuravěl tamní hrdinný tenor, i v Praze z německého divadla známý, Matěj Schlaffenberg, hlasově hotový Croesus, a ředitelství volalo mne jako zástupce... ... Mé časté zajížďky do Brém končily propadnutím – nemilosti intendantově. Kdybych tam byl zpíval Lyonelly, Manrika a tutti quanti, ničeho by nebyl při tom shledal; ale Wagnera – horribile dictu... ...Koncem léta 1898 šel jsem do Hamburku, o Hannovru nedoslechl ničeho; tam šlo všechno jenom dál vyšlapanou cestou. Než jsem však ono v pravdě čarokrásné město opustil, staly se dvě události: v Detmoldské ulici čís. 1 narodil se mi syn, t. č. sedlák in spe v Senomatech, a vdala se nám tamnější soubretta za pana – purkmistra! Kariéry!! Psáno na lodi Nieuw Amsterodam, březen 1912, foto: Hans von Bülow (vlevo) a K. B. jako Canio (Komedianti) | |
Karel Burian by Boris Klepal is licensed under a Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-No Derivative Works 3.0 Unported License. Literatura: Burian K.: Paměti (čas. Smetana, Praha, ročníky 1911 - 1912); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Graf. ústav L. Beneše, Český Brod, 193?); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Fr. A. Urbánek a synové, Praha, 1933); Burian E. F.: Karel Burian (Praha 1948); Novotný A.: Pěvecký portrét (Supraphon, Praha 1974); Wenig J.: Ema Destinová - Karel Burian (Supraphon, Praha, 1960); Nejedlý Z.: Dějiny opery Národního divadla I.-II. (Praha, 1949); Rektorys A.: Naši operní pěvci, (Praha 1958); Černý J.: Osmý den (čas. Reflex, Praha, 6. 3. 2003)
Texty Karla Buriana a Zdeňka Nejedlého jsou kráceny a ponechány bez jazykové úpravy. |