Vlastní životopis
PAMĚTI (úryvky)
Brno - první kapelník
Estonsko - Reval
Lipsko - Staegemann
Tři sezóny na Rýnu
Hannover - Hamburk
GALERIE
Nahrávky, fotky
O JINÝCH (úryvky)
Toscanini
Mahler
J. ČERNÝ O K. B.
Reflex, 6. 3. 2003
ZD. NEJEDLÝ O K. B.
(úryvky z Dějin opery ND)
1899-1900
1900-1901
1910
1911
Tři velké postavy
Burian - Destinnová
12. 1. 1870 v Rousínově u Rakovníka - 25. 9. 1924 v Senomatech v rodném kraji
In the world known as Carl (Karl) Burrian
Byl to jeden z největších pěvců své doby, hrdina ryzího srdce na jevišti i v životě. Zpíval v Královské opeře v Drážďanech, ve Velké opeře v Paříži, v Covent Garden i v Metropolitan a všude si získával uznání a obdiv publika, skladatelů i dirigentů. Byl prvním Herodesem ve Straussově "Salome", Parsifalem v Bayreuthu, pro svá nastudování ho vyhledávali Ernest von Schuch, Hans Richter i Arturo Toscanini, který ho označoval za nejrytmičtějšího pěvce na světě.Ve Francii byl jmenován rytířem Čestné legie, byl královským komorním pěvcem v Sasku, Würtembersku a Bavorsku, ve velké soutěži nejlepších pěvců v Paříži byl jmenován "Králem pěvců".
Karel Burian měl dokonalou techniku a oduševnělý projev, strhující i bez přepjatostí typických pro italské pěvce, jeho německá i česká výslovnost byla vzorná. Paradoxním handicapem mu byl obtížný repertoár, za jehož úhelné kameny sám považoval Siegfrieda, Tristana a Tannhäusera, tedy "neefektní" wagnerovské role, které bylo v jeho době ještě stále nutné průkopnicky prosazovat. Dokázal však těmto mytologickým postavám vlít do žil svoji žhavou krev a vdechnout jim život tak, jak se to málokdy vidí a slyší dodnes. Ve své době však byl se svým pojetím první a zcela ojedinělý. Byl též skvělým pěvcem smetanovským a stejně jako jeho současníci můžeme jen litovat, že se Burian na scéně Národního divadla nikdy neobjevil zároveň s Emou Destinnovou.
Do české hudební tradice se zapsal především písňovými recitály; Národní divadlo jej na počátku jeho kariéry odmítlo a z několika pozdějších krátkých angažmá a hostování byl vyštván, odmítala jej i velká část české kritiky a to všechno mimo jiné proto, že "zpívá Němcům". Spíš ale říkal českým "vlastencům" otevřeně, co si o nich myslí a umělecká svoboda mu byla přednější než dobré jméno v českém veřejném životě plném malicherných pletich. Objektivně je však třeba přiznat, že mu profesionálně škodilo jeho bohorovné odříkávání vystoupení na poslední chvíli.
Je snad zázrak, že se u nás vyskytly současně dvě osobnosti takového formátu jako Destinnová a Burian. Jejich světoobčanství nikdy nezapomnělo, že pochází z Čech, kam se oba vrátili jen proto, aby jim nebylo umožněno ani učit na konzervatoři.
Když Karel Burian zemřel, Národní divadlo nepovolilo vystavit jeho rakev, pouze ze zadního traktu byl vyvěšen potrhaný černý prapor. Česká filharmonie hrála smuteční hudbu ze Soumraku bohů - zemřel první český hrdinný tenor.
Jako pěvec nezanechám nic! / Každá píseň, která tryskla z plic / zapadla jak skřivan s hrdé výše / se svým trilkem v dlouhotáhlé líše / ... Nebyl
Karel Burian by Boris Klepal is licensed under a Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-No Derivative Works 3.0 Unported License.
Literatura: Burian K.: Paměti (čas. Smetana, Praha, ročníky 1911 - 1912); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Graf. ústav L. Beneše, Český Brod, 193?); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Fr. A. Urbánek a synové, Praha, 1933); Burian E. F.: Karel Burian (Praha 1948); Novotný A.: Pěvecký portrét (Supraphon, Praha 1974); Wenig J.: Ema Destinová - Karel Burian (Supraphon, Praha, 1960); Nejedlý Z.: Dějiny opery Národního divadla I.-II. (Praha, 1949); Rektorys A.: Naši operní pěvci, (Praha 1958); Černý J.: Osmý den (čas. Reflex, Praha, 6. 3. 2003)
Texty Karla Buriana a Zdeňka Nejedlého jsou kráceny a ponechány bez jazykové úpravy.
Realizace a redakce: Boris Klepal,
poděkování za poskytnutí a opsání části materiálů: Miloši Klepalovi a Aleně Kedrové.
Dotazy, informace, reakce