Vlastní životopis
PAMĚTI (úryvky)
Brno - první kapelník
Estonsko - Reval
Lipsko - Staegemann
Tři sezóny na Rýnu
Hannover - Hamburk
GALERIE
Nahrávky, fotky
O JINÝCH (úryvky)
Toscanini
Mahler
J. ČERNÝ O K. B.
Reflex, 6. 3. 2003
ZD. NEJEDLÝ O K. B.
(úryvky z Dějin opery ND)
1899-1900
1900-1901
1910
1911
Tři velké postavy
Burian - Destinnová
12. 1. 1870 v Rousínově u Rakovníka - 25. 9. 1924 v Senomatech v rodném kraji
In the world known as Carl (Karl) Burrian
...A s uměním Karla Buriana naloženo teprve zle, ano přímo hanebně (Nejedlý zde srovnává s Emou Destinnovou - pozn. red.). I on v tomto roce přišel a zpíval, nic netuše, 20. března 1911 Fra Diavola a 23. Tannhäusera. Ale tu se stalo něco, co se nestalo, co stojí Národní divadlo. Burian ráno tak ochraptěl, že naprosto nemohl riskovat představení, jak zjištěno samým divadelním lékařem. Ale divadlo nevzalo na vědomí jeho odřeknutí, ani je neoznámilo ani nepřipravilo náhradní představení, nýbrž nechalo obecenstvo i večer ještě hrnout se do divadla a tu se teprve dovědělo, že nejen Burian nezpívá, ale že se vůbec ani hrát nemůže, protože odřekl. A proč toto vše? Divadlo si přece dávalo tím přímo hrozné vysvědčení: především že vůbec nemá svého, domácího Tannhäusera, a dále že by nemohlo vůbec sehnat ani jiné představení? Ale divadlu šlo o to zostudit Buriana. Jednalo tehdy s jiným tenoristou, Theodorem Schützem od Lidové opery ve Vídni. Ten měl vystoupit hned několik dní nato a opravdu vystoupil: zpíval 10. dubna Lohengrina. Proto musil Burian ustoupit, a protože to nešlo umělecky, uděláno to neumělecky. Burian měl být před obecenstvem zostouzen. Proto se ten večer v Národním divadle vůbec nehrálo. Bylo to však symboličtější, než správa divadla tušila. Burian i potom po létech se ovšem neobjevil na scéně Národního divadla, a tím vznikla přímo ostudná prázdnota. Vzpomeňme pak, že to byla léta, kdy k nám uváděn vrcholný Wagner, a že Burian byl z Wagnerových zpěváků jeden z největších. To všechno však bylo tedy nyní zabito. I vůbec to, čím oboje ty pohostinské hry, i Destinnové i Buriana, mohly a měly být. A tak nejen ten večer, ale na léta pak jako by bylo umění v Národním divadle umlklo...
...A tak angažován hned od 1. května 1911 (Theodor Schütz - pozn. red.), a je odtud přímo sloupem opery, neboť nejen obecenstvo, nýbrž i Kovařovic byl přímo unesen radostí, že Národní divadlo konečně má hrdinného tenora, hodného toho jména. I dána mu možnost vystupovat ve všemožných starých operách, s líbivými hrdinskými partiemi tenorovými, i nové plány s ním Kovařovic dělal i uskutečňoval, na něž si dosud netroufal. A Schütz zpíval a zpíval, rozhazuje svůj fond přímo rozmařile plným hrdlem...
...A pak historicky. Víme, že kvůli němu byl obětován - Karel Burian. Kovařovic i veřejně přiznával, že je mu Schütz milejší než Burian. To umělecky byla jistě veliká nehoráznost, neboť co byl Burian a co Schütz! Ale Kovařovicivi se Schütz opravdu lépe hodil. Jako tehdy vůbec vyloučil všechny individuální umělce a proto se zbavil starších, tak i zde mu konvenčně až dotud vyrůstající a působící Schütz byl milejší, protože poddajnější, než individualita jako Burian...
...I Schütz mohl zpívat, neboť Burian tu přece nemohl být na všechna představení na př. "Tristana". Ale první Tristan měl být Burian, jeden z nejlepších Tristanů světa, a ne Schütz. To dnes, v historickém odstupu, staví Schütze zbytečně do nepříznivého světla, že se octl tam, kam nepatřil, ač mohl zcela dobře mít místo vedle Buriana, domácího Tristana...
Foto: Karel Kovařovic
Karel Burian by Boris Klepal is licensed under a Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-No Derivative Works 3.0 Unported License.
Literatura: Burian K.: Paměti (čas. Smetana, Praha, ročníky 1911 - 1912); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Graf. ústav L. Beneše, Český Brod, 193?); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Fr. A. Urbánek a synové, Praha, 1933); Burian E. F.: Karel Burian (Praha 1948); Novotný A.: Pěvecký portrét (Supraphon, Praha 1974); Wenig J.: Ema Destinová - Karel Burian (Supraphon, Praha, 1960); Nejedlý Z.: Dějiny opery Národního divadla I.-II. (Praha, 1949); Rektorys A.: Naši operní pěvci, (Praha 1958); Černý J.: Osmý den (čas. Reflex, Praha, 6. 3. 2003)
Texty Karla Buriana a Zdeňka Nejedlého jsou kráceny a ponechány bez jazykové úpravy.
Realizace a redakce: Boris Klepal,
poděkování za poskytnutí a opsání části materiálů: Miloši Klepalovi a Aleně Kedrové.
Dotazy, informace, reakce