Vlastní životopis |
12. 1. 1870 v Rousínově u Rakovníka - 25. 9. 1924 v Senomatech v rodném kraji In the world known as Carl (Karl) Burrian Tu Destinnová zde v tomto roce nezpívala, neboť nebyla v Evropě. Tím však zato Karel Burian, ve známých nám již i nových rolích. Nejprve 5. dubna 1910 zpíval Tannhäusera a 3. července opět. Nato v onom slavnostním představení cyklu 7. června Dalibora, ai toho podruhé 15. června. Ale odtud vystupoval nejraději jako Fra Diavolo. kteréžto dílo bylo pro něho také zvláště nastudováno, i zpíval jej hned při premiéře tohoto nového nastudování 24. června i v dalších reprisách 27. a 30. června i po prázdninách ještě. A nakonec v tomto roce, či vlastně již příštím, 28. října 1910 zpíval Kozinu. Bylo to slavnostní představení: "Psohlavci" dáváni po sté, a tu tedy pozván Burian, aby toto představení povznesl. A ovšem povznesl: zpíval-li vždy Kozinu nádherně, překonával tentokráte sebe sama. Foto: K. B. se svým bratrem Emilem, barytonistou Národního divadla | |
Karel Burian by Boris Klepal is licensed under a Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-No Derivative Works 3.0 Unported License. Literatura: Burian K.: Paměti (čas. Smetana, Praha, ročníky 1911 - 1912); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Graf. ústav L. Beneše, Český Brod, 193?); Hradčanský J. V.: Komorní pěvec Karel Burian ve svých veršovaných dopisech (Fr. A. Urbánek a synové, Praha, 1933); Burian E. F.: Karel Burian (Praha 1948); Novotný A.: Pěvecký portrét (Supraphon, Praha 1974); Wenig J.: Ema Destinová - Karel Burian (Supraphon, Praha, 1960); Nejedlý Z.: Dějiny opery Národního divadla I.-II. (Praha, 1949); Rektorys A.: Naši operní pěvci, (Praha 1958); Černý J.: Osmý den (čas. Reflex, Praha, 6. 3. 2003)
Texty Karla Buriana a Zdeňka Nejedlého jsou kráceny a ponechány bez jazykové úpravy. |